Lasica myšožravá

Lasica myšožravá alebo staršie lasica obyčajná (Mustela nivalis) je druh cicavca z čeľade lasicovité(Mustelidae).

Opis tela

Dĺžka:11-24 cm Hmotnosť:50-130g

[upraviť]Charakteristika

Najmenší mäsožravec. Chvost má bez čierného konca. Na bielo sa prefarbuje len vo vysokohorských oblastiach.

[upraviť]Výskyt

Tak ako hranostaj, častejšie v ľudsky obývaných plochách.

[upraviť]Zaujímavosti

Dokáže prenasledovať menšie hlodavce v ich chodbách. Samce sú oveľa väčšie ako samice.

bobor

Bobr evropský (Castor fiber) je až metr velký^[1], zavalitý hlodavec s hustou srstí a dlouhým plochým ocasem. Je velmi přizpůsoben vodnímu životu, rád si staví soustavy kanálů a hrází. Jeho potravu tvoří kromě bylin i větvičky a lýko.

Obecné informace

Bobr evropský má hmotnost až 30 kg, po jihoamerické kapybaře je druhým největším hlodavcem. Tělo má pokryté velmi hustou černohnědou srstí. Její hustota je 300 chlupů na mm². Je dokonale přizpůsoben životu ve vodě díky plovacím blanám, které jsou na zadních končetinách, a uzavíratelným nozdrám. Uzavřít může také tlamu ihned za řezáky, které tak může ve vodě plně využívat. Oči jsou před vodou chráněny průhledným víčkem-mžurkou. Vedle toho má i žlázu vyměšující látku, která impregnuje srst. Pod vodou je schopen setrvat až 20 minut. Dovede uchopovat předměty. Má pátý částečně protistojný prst na předních končetinách, čehož využívá při stavbě svého obydlí.
Bobr evropský je chráněn jak českou (zákon č. 114/1992 Sb., silně ohrožený druh), tak evropskou (Směrnice92/43/EEC o stanovištích, příloha II a IV) i mezinárodní legislativou (IUCN Red List, málo dotčený druh - LC - least concern; Bernská úmluva, příloha III).

[editovat]Výskyt

Bobr evropský je rozšířený na severní polokouli na říčních a lužních nivách. Do ČR se po svém přechodném vyhubení na přelomu 18. a 19. století začal vracet, migrací z Rakouska, ve druhé polovině osmdesátých let 20. století. V Česku se vyskytuje v povodí Labe, Moravy, Odry, Dyje a Dunaje. Objevuje se i na Kateřinském potoku v západních Čechách. V posledních letech se objevil i na Úhlavě a Desné. V celé ČR žilo v roce 2008 přes 1000 bobrů, z toho v luzích Litovelského Pomoraví asi 300 ks a v oblasti lužních lesů jižní Moravy, od Lednicko-valtického areálu po oboru Soutok, asi 500 ks. Početnost bobrů kvůli absenci přirozených nepřátel a legislativní ochraně stále narůstá. Pokud aktivita bobra způsobí škodu na soukromém majetku, dovolují zákonné normy ČR zažádat o náhradu škody.

[editovat]Škody působené bobry

Návrat bobrů do české kulturní krajiny není bezproblémový. Bobři svou činností zejména narušují protipovodňové nebo rybniční hráze^[2], ucpávají koryta vodních toků ^[3] a likvidují dřeviny ^[4] nebo zemědělské plodiny v okolí rybníků a řek. Významné a medializované jsou milionové škody v Lednicko - Valtickém areálu i naDyji v okolí Břeclavi.^[5]. Oplocování nejcennějších ohrožených pozemků se ukazuje jako málo účinné (plotem nelze přehrazovat vodní tok) a individuální ochrana dřevin je esteticky problematická a velmi nákladná. Hráze je nutné obkládat kamennou rovnaninou nebo chránit pevnými stěnami. Roční škody v Jihomoravském kraji mezi léty 2004-2009 stouply ze 600.000 na pět milionů korun ^[6]. V některých oblastech s citelnými škodami již žádají majitelé a správci ohrožených staveb a porostů, zatím neúspěšně, o povolení odstřelu nebo jiné účinné formy regulace těchto rychle se šířícících zákonem chráněných hlodavců.
Zákon č. 115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy stanovuje bobra evropského jako jeden z vybraných druhů, u kterého může být uplatněna náhrada škody a to v případě poškození lesního (resp. „trvalého“) porostu nebo škodě na nesklizených polních plodinách. Náhradu jiných typů škod zákon č. 115/2000 Sb. neumožňuje. Náhradu (újmu) za ztížení zemědělského nebo lesnického hospodaření ve smyslu § 58 zákona č. 114/1992 Sb. nelze uplatňovat v případech, kdy jde o škodu způsobenou zvláště chráněným živočichem (škoda vzniklá aktivním působením živočicha). Náhradu újmy lze uplatňovat pouze tehdy, je-li vlastník či nájemce pozemku omezen na zemědělském či lesnickém hospodaření tím, že respektuje ustanovení zákona (zákazy v § 50 zákona č. 114/1992 Sb.) či prováděcího právního předpisu nebo rozhodnutí vydaného na jejich základě. Více na stránkách AOPK ČR.

[editovat]Potrava

Bobr evropský se živí především lýkem a větvičkami vrby, topolu případně dalších dřevin (jasan, javor, jilm) ^[4] a některými bylinami. Bobr většinou kácí dřeviny asi 50 m od břehu, jen výjimečně i dále. Nepohrdne ani úrodou kukuřičného nebo řepného pole. V létě dává přednost bylinnému patru ^[zdroj?]. Toto období také využívá pro nahromadění potravy na zimu. Tvrdé dřevo dubu či jasanu používá spíše jako stavební materiál na hráze a v okolí řek tyto dřeviny aktivně ničí, aby poskytl více prostoru preferovaným vrbám.

[editovat]Rozmnožování

Po 107denní březosti se samici rodí v květnu nebo v červnu 2 - 5 mláďat, která pak dva roky zůstávají v mateřské kolonii, která je tvořena rodiči, letošními a loňskými mláďaty. Po té zakládají novou kolonii.

[editovat]Zjištění

Kvůli noční aktivitě můžeme přítomnost bobrů v dané lokalitě zjistit podle ohlodaných stromů, stop, kupovitých staveb z větví (bobřích hradů) a podle hrází. Podle místních podmínek si bobři nemusí postavit hrad.

[editovat]Chování

Bobři jsou aktivní po celý rok, nemají zimní spánek. Nejvyšší věk je přibližně 35 let. Nejčastěji kácejí kmeny s průměrem 5-8 cm, ale poradí si i s kmenem 70 cm v průměru.

[editovat]Stavba obydlí

Bobr evropský neužívá stromů jen k potravě. Když si nemůže udělat obydlí v podzemí, může strom pokácet a použít jej jako základ svého hradu (2,5 m vysokého a 3 m širokého), který tvoří hráz na potoce nebo řece, kde se rozhodl usídlit. Ze svého hradu vyrážejí hned po setmění a vracejí se až pozdě k ránu. Jejich práce má i kladný vliv na místní druhovou rozmanitost. V důsledku pokácení některých stromů dojde k prosvětlení území, které se pak stává vhodnějším pro mnohé druhy, zejména ptáky. Obecně jim vyhovují místa s mírně tekoucí vodou a břehy porostlé měkkými dřevinami jako je vrba, olše, osika, bříza nebotopol.

ondatra pizmova

Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) je veľký vodný hlodavec. Jej pôvodnou domovinou je Severná Amerika, kde sa vyskytuje hlavne v nížinách. V Európe a na slovenskom území sa začala rozširovať začiatkom 20. storočia. Pôvodne bola importovaná ako kožušino

Veľkosť

Dorastá do veľkosti 25 – 40 cm, chvost má dlhý 20 až 30 cm. Dosahuje hmotnosť 1 – 2 kg.

[upraviť]Opis

Farba povrchu tela je gaštanovohnedá, na brušnej časti je kožušina bledšia. Je výborným plavcom, pri plávaní využíva predovšetkým zadné nohy, kde má tuhú srsť a náznaky plávacích blán. Predné nohy má pri plávaní uložené vo zvláštnych priehlbinách na hrudi. Dlhý silný a z bokov sploštený chvost je pokrytý drobnými šupinami. Pri plávaní slúži ako kormidlo. Má silné predné zuby. Ondatru ľahko spoznáme podľa pižmového zápachu, ktorý vytvára žľaza pri análnom otvore.

[upraviť]Spôsob života

Ondatry pižmové

Ondatra obýva brehy vôd rozličného typu, najradšej stojaté alebo pomaly tečúce, kde je dostatok pobrežnej vegetácie. Živí sa totiž predovšetkým rastlinnou potravou. Obľubuje koreňové časti rastlín, ktoré hryzie dlátovitými zubami bez toho, aby jej do úst vnikla voda. Doplnkovú potravu tvoria mäkkýše a menšie živočíchy. Je dobrým plavcom a vie sa výborne potápať. V brehoch si vyhrabáva hlboké nory. Na zimu stavia z rákosia plávajúce hrady.

[upraviť]Rozmnožovanie

Ondatra máva tri až štyri vrhy ročne. Doba rozmnožovania začína v marci. Samica rodí po troch - štyroch týždňoch 5 - 14 mláďat, ktoré sú 3 týždne závislé na jej mlieku. Po 10 dňoch vedia plávať. Pohlavne dospievajú po 4 – 5 mesiacoch.

[upraviť]Výskyt na Slovensku

Na Slovensku sa ondatra pižmová vyskytuje napríklad v Slatine a na Malom Dunaji, na farme sedemhriechov.sk v Kotešovej - Oblazov v prítoku Váhu. Tiež bola pozorovaná vo Vrútkach v rieke Turiecale aj pri obci Strečno na rieke Váh a na Vodnom diele Žilina, v Trnave, v časti Štrky v rieke Trnávka, v potoku Lužianka v Leviciachvé zviera. Pravdepodobne sa do voľnej prírody rozšírila z chovov v Čechách.

Papoušek šedý – žako (Psittacus erithacus) patří mezi nejoblíbenější papoušky pro svoji schopnost napodobovat zvuky a slova. Jeho velikost se pohybuje kolem 30–40 cm. Zbarvení je proměnlivé od světlé až po černošedou. Na ocasních perech je nepřehlédnutelná červená barva.

Inteligence a napodobovací schopnosti

Přestože objektivní srovnávání inteligence zvířecích druhů je velmi obtížné, papouškovití se považují za jedny z nejinteligentnějších ptáků. Zvlášť žakové jsou známi svými kognitivními schopnostmi, které se u nich patrně vyvinuly v důsledku spolupráce při obstarávání potravy na zemi v domovské střední Africe.

Mnohokrát zveřejněné experimenty Irene Pepperbergové se žaky chovanými v zajetí, mezi něž patřil i Alex, prokázaly, že tito papoušci si dokážou spojovat lidská slova s významy, nebo alespoň do určité míry. Odvážná tvrzení o používání jazyka se také objevila ve spojitosti s jiným žakem, N'kisi, jenž disponuje slovníkem čítajícím přes tisíc slov a hovoří i ve větách. V každém případě není pochyb, že žakové a jinípapoušci (zvláště arové a kakaduové) spolu s krkavcovitými (vrány, havrani a sojky), jsou v porovnání s ostatními ptáky vysoce inteligentní.

Žako jako domácí mazlíček

Žako byl jako domácí společník chován již před 4 000 lety. Na některých egyptských hieroglyfech jsou zřetelně zobrazení krotcí papoušci. Také staří Řekové si ochočených papoušků velmi považovali a tento zvyk později přejali zámožní Římané. Ti papoušky drželi v umně zdobených klecích a cenili si jejich schopnosti mluvit. Žaka vlastnil i anglický král Jindřich VIII.

V současné době jsou ručně dokrmení žakové velmi vyhledávaní, neboť jsou to skvělí a přítulní domácí mazlíčci. Jelikož však mají nevyzpytatelnou povahu, nemusejí být vhodní k malým dětem. Žakové disponují velkou silou a svým mohutným zahnutým zobákem a drápy mohou způsobit zranění. Jsou to vysoce inteligentní ptáci, považovaní za nejlepší imitátory ze všech papoušků. Chovatelé často tvrdí, že vlastnit žaka je jako mít „pětileté dítě.“ Naproti tomu žakové odchycení v divočině potřebují čas a trpělivost, aby se adaptovali, a při kontaktu s člověkem vrčí a koušou. Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES) prodej odchycených papoušků zakázala.

Stejně jako všichni papoušci i žakové vyžadují od chovatele hodně času a pozornosti. Přes různorodost údajů se většina autorů shoduje, že pro duševní zdraví žaka je nutné, aby trávil tři hodiny denně mimo klec a majitel se mu alespoň 3/4 hodiny intenzívně věnoval. Žakové (zejména poddruhu kongo) jsou známi svou plachostí v přítomnosti cizích lidí. Pokud nejsou v pravidelném kontaktu s různými osobami, mají sklon upnout se na jediného člověka. Ačkoli přátelství s jinými ptáky stejného druhu nebývají obvyklá, žakům prospívá socializace s papoušky jiných druhů.

Díky své inteligenci žako vyžaduje spoustu hraček, aby se nenudil. Tři až pět hraček najednou obvykle stačí; přílišné množství může klec zahltit. Hračky by se často měly přemisťovat a obměňovat, aby se papoušek zabavil. Pro žaka trávícího většinu dne v kleci je vhodná klec o délce 1m a šířce 60 cm. Výška není tolik důležitá, vyjma případů klecí s hracím stojanem v horní části. Pokud je taková klec vyšší než majitel, papoušek se může projevovat teritoriálně. Žako trávící většinu času na ptačím stromě a používající klec pouze k přespávání potřebuje klec pouze tak velkou, aby v ní mohl pohodlně roztáhnout křídla a nedotýkal se hlavou stropu a ocasem dna. Rozteč mříží by měla být asi 1,8–2,5mm. Krotký žako by měl být držen v bezpečném prostředí a umístěn v rušné části domu, například obývacím pokoji, kde se může zaměstnávat pozorováním dění v rodině.

Žakové mívají speciální nároky na výživu a měli by být krmeni potravou bohatou na vápník a vitamín A, např. listovou zeleninou, brokolicí, mandlemi nebo trochousýra. Obvykle se jim též podává pečlivě odměřené množství doplňků obsahujících vápník a vitamíny. Přemíra těchto látek ve stravě však může vést ke zdravotním obtížím. Žakům by se mělo přistřihávat jen několik málo per z letek, protože jsou to těžcí ptáci. Přílišné zastřihnutí může způsobit, že pták spadne na zem a poraní se. Mladí ptáci s příliš zastřiženými letkami již nikdy nemusí znovuzískat plnou koordinaci a obratnost v letu. V zajetí se žako dožívá až 50 let i více

andulka pruzkova

Andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus), původní český název papoušek vlnkovaný, je malýpapoušek původem z Austrálie. Díky svojí hravé roztomilé povaze a krásnému zbarvení patří mezi nejoblíbenější chované papoušky. Latinské slovo „Melopsittacus“ znamená „zpěvný papoušek“, „undulatus“ znamená „vlnkovaný“. Je asi 18 cm velká a váží asi 26 - 29 gramů. Dožívá se až 10 let

Zbarvení a barevné variace

Původní forma andulky má trup, kostřec, zadní hřbet a vrchní ocasní krovky zelené, žlutě zbarvenou hlavu s vlnkováním v zadní polovině hlavy a kolem očí, s modrými a černými skvrnami pod očima, kropenatými křídly a modrým ocasem. Tato původní forma andulky je vyobrazena na prvním obrázku. V zajetí však chovatelé vyšlechtili také žlutou, bílou, modrou i další barevné variace.

[editovat]Pohlavní dimorfismus

Sameček se od samičky liší barvou ozobí. U původní zelené formy je ozobí u samečka modré, zatímco u samičky bělavé či hnědé.(u některých forem zanikla). Neplatí však, že by ozobí bylo vybarvené již od mládí, ale naopak se u obou pohlaví vybarvuje postupně během života

pyton pruzkovany

Pytón mriežkovaný alebo pytón mriežkavý (Broghammerus reticulatus) je nejedovatý had z roduBroghammerus, ktorý obýva juhovýchodnú Áziu. Je to najdlhší zdokumentovaný had na svete – v roku 1912zabili na ostrove Celebes pytóna, ktorý meral rekordných 9,76 metrov.

Opis

Vyznačuje sa žltým alebo svetlohnedým telom s tmavými znakmi, ktoré pripomínajú mriežky (odtiaľ meno) a nápadnými jamkami s tepelnými senzormi pozdĺž čeľusti. Pytón mriežkovaný sa dožíva okolo 30 rokov.

[upraviť]Dĺžka

Je to najdlhší zdokumentovaný had na svete. Rekordný jedinec bol zabitý v roku 1912 na ostrove Celebes a meral 9,76 m. Zároveň je to aj najdlhší chovaný had v zajatí. V Pittsburghskej Zoo merala samica pytóna, menom Colossus, ktorá tam žila v rokoch 1949 až 1963 8,99 m a vážila 172 kg.

[upraviť]Váha

Pytón mriežkovaný je jeden z najťažších hadov na svete (ťažšia je asi len anakonda tmavá). Dosahuje váhy až 200 kg.

[upraviť]Výskyt

Broghammerus reticulatus obýva juhovýchodnú Áziu a to štáty: Indonézia, Bangladéš, Brunej, Kambodža,India, Laos, Malajzia, Mjanmarsko, Filipíny, Singapur, Thajsko a Vietnam.

[upraviť]Správanie

]

Viac sa zdržuje na súši ako vo vode, hoci dobre pláva. Len zriedkavo sa vzďaľuje od svojho hniezda.

Potrava

Jeho potravu tvoria vtáky a cicavce. Vyskytli sa aj prípady, kedy zaútočil, či dokonca zabil a zožral človeka.

Rozmnožovanie

Samica kladie 30-50 vajec do dutín stromov alebo dier v zemi a potom ich opatruje.

Ohrozenie

Je často lovený pre svoju kožu, preto sú veľké jedince raritné.

Poddruhy

Poznáme tri poddruhy pytóna mriežkovaného:

• Broghammerus reticulatus reticulatus
• Broghammerus reticulatus saputrai
• Broghammerus reticulatus jampeanus

macka domaca

Mačka domáca (Felis silvestris f. catus) je už niekoľko storočí domestikovaný poddruh mačky divej.

Po svojich predkoch zdedila vynikajúci zrak a sluch, k lovu dokonale prispôsobené telo. Ešte prednedávnom bola mačka neodmysliteľnou súčasťou každého vidieckeho domu. S rozvojom civilizácie je ale tohto vidieckeho prostredia čoraz menej a mačka stráca svoje postavenie úžitkového domáceho zvieraťa. V mestách sa pre svoju reprodukčnú schopnosť a pre potenciálne nebezpečenstvo prenosutoxoplazmózy a rozličných parazitov stáva nevítaným problémom. Na druhej strane je vďaka relatívne nenáročnej starostlivosti a schopnosti dodať príbytku teplo domova čoraz obľúbenejším domácim zvieraťom.

pes

Pohlavný život psa vedie k zachovaniu jeho druhu tým, že mu umožňuje plodenie potomstva. Malé a stredné plemená dosahujú sexuálnu, nie však fyzickú dospelosť vo veku 7 až 8 mesiacov, u veľkých plemien o niečo neskôr. V tomto období sa väčšinou ukazujú prvé sexuálne prejavy psa a u súk dochádza k prvému "háraniu" (háranie = obdobie ruje vyznačujúce sa u suky krvácaním).

ryby bojovnice

Bojovnice pestrá (Betta splendens) je druh ryby z čeľade labyrintkovité a obľúbená akvárijná ryba. V prírode žije v stojatých vodách južnej a juhovýchodnej Ázie (v povodí rieky Mekong), ktoré sú veľmi často chudobné na kyslík. Preto sa im vyvinul pomocný dýchací orgán tzv. labyrint, ktorý rybám umožňuje prijímať kyslík priamo zo vzduchu. Ich miestny názov, pochádzajúci z Tchaj-wanu, je pla-kad. Bojovnice obvykle dorastajú do veľkosti 6 až 8 cm a dožívajú sa zhruba 4 - 6 rokov, vo veľmi dobrých podmienkach aj 8 - 10 rokov. V ich domovine bola bojovnica po dlhý čas hlavným účastníkom obdoby známych kohútich zápasov.

Tieto ryby boli dlho a ešte stále sú šľachtené, preto sa akvarijná forma od divokej formy značne líši. Samci aj samice sa vyskytujú v mnohých farbách, ako je modrá, fialová, zelená, červená, biela a v ich rôznych kombináciách. Plutvy samečkov bývajú v prípade správneho chovu veľmi dlhé a rozličných tvarov. Najčastejšou farbou týchto rybičiek je tmavomodrá a červená, prípadne fialová. Najvzácnejšie sú žlté a oranžové varianty.

[upraviť]Agresivita

Samci sú voči sebe (a po nerese aj voči samičkám) veľmi agresívni, a preto sa doporučuje chovať vždy iba jedného samca v akváriu. V prípade chovu viacerých samcov súčasne je nevyhnutné ich chovať v dostatočne veľkom akváriu s množstvom prirodzených skrýš. V prírode samci síce nebojujú až do usmrtenia protivníka, ale v nevhodne riešenom akváriu nemá porazený kam uniknúť, takže boj môže skončiť jeho smrťou. Chovatelia, ktorí sa zameriavajú na výcvik výstavných samcov, používajú obvykle prepojené menšie akvária. V každom z nich je jeden samec, ktorý súperí s ostatnými cez sklo a vďaka tomu rastú jeho plutvy.

Niekedy môžu byť navzájom neznášanlivé aj samice, akokoľvek ich agresivita je obvykle vedená k vytváraniu pomerne prísnej, no viacmenej pokojnej hierarchie - za predpokladu, že je v nádrži tri a viac samíc. Súžitie dvoch samíc, pokiaľ je jedna z nich dominantná, obvykle končí smrťou tej slabšej. Samice môžu napadnúť aj slabšieho samca, na čo treba brať ohľad predovšetkým pri odchove. V každom prípade platia pre chov rovnaké pravidlá, ako pre samce, teda priestranné a členisté akváriá.